Posláním nové metodiky je (v první řadě) usnadnit kontrolorům přesný výklad pojmů, kterých v souvislosti s povinností rovného odměňování užívá samotný zákoník práce. S pomocí metodiky (upravující vyhodnocování dílčích charakteristik, jakými jsou kupř. složitost, odpovědnost nebo namáhavost konkrétního druhu práce) tak kontrolor snadno dospěje k určení, co přesně lze v případě konkrétního zaměstnavatele považovat za „stejnou práci“ nebo „práci stejné hodnoty“, což je naprosto zásadní pro správné nastavení každé individuální kontroly. Kromě výkladu pojmů v daných souvislostech (nezbytného pro stanovení, na CO by se kontrola měla zaměřit) metodika samozřejmě upravuje i samotný způsob vyhodnocování klíčových ukazatelů (vzdělání, délka zaměstnání apod.), které ovlivňují vlastní závěry kontroly (tj. stanovuje, JAK by měla kontrola probíhat, aby byla efektivní a přinesla co nejpřesnější výsledky). Důležitou roli hrají v rámci kontrol i testy přímé a nepřímé diskriminace.