Respekt.cz, 13. 6. 2021
https://www.respekt.cz/tydenik/2021/24/spravedliveji-ale-jen-na-chvili
Po dlouhé sérii zpráv o tom, co všechno naložila pandemie ženám na záda, to konečně
vypadalo jako jednoznačně „dobrý“ vzkaz. Český statistický úřad zveřejnil počátkem června
údaje o pohybech mezd a zjistil, že v letech 2019 a 2020 rostly ženám výplaty výrazněji než
mužům. A to po celém Česku. A rostly natolik, že propast mezi průměrnou hrubou měsíční
mzdou mužů a žen se z 18 procent zúžila na necelých 16 procent. Zatímco ženy předloni
vydělávaly průměrně 32 237 korun a loni pak 34 756, muži si polepšili z 39 699 korun na 41
616. Nejvýrazněji se výdělky zvyšovaly v povoláních, kde ženy tvoří masivní většinu:
zdravotní sestry, v sociálních službách nebo ve školství.
Změny zařídila kombinace dlouhodobějšího, „předpandemického“ trendu – po letech
marného volání konečně začaly růst výdělky v dlouhodobě podfinancovaných povoláních.
Výrazněji se také zvýšila minimální mzda, což mělo opět dopad především na ženy. A do
výsledků samozřejmě promluvila i pandemie, v níž právě lidé ve zdravotnictví, sociálních
službách a školství stáli v první linii. Jak shrnují statistici: „Byly odměněny ženy pracující v
esenciálních zaměstnáních.“
Na fanfáry je ale brzy. Sami statistici jednak upozorňují, že možnost plnohodnotného
meziročního srovnání mezd ovlivnil třeba fakt, že řada lidí – a především právě žen –
nemohla kvůli péči o děti pracovat. Z jiných statistik víme, že nezaměstnanost aktuálně
dopadá více na ženy než na muže, protože sice tvoří většinu v esenciálních zaměstnáních, ale
často také v profesích, které byly nejvíce zasaženy vládními protiepidemickými opatřeními. A
protože s tímto trendem se kříží další jevy, zejména růst cen, neznamená nutně více peněz na
účtě vyšší životní úroveň.
Další úskalí spočívá v tom, že spíše než o velkou systémovou změnu nebo začátek narovnání
může jít o jednorázový výkyv, protože změna je zčásti způsobena mimořádnými odměnami
rozdanými lidem za extrémní nasazení během pandemie. A to nemusí pokračovat, jakmile se
vrátíme k normálu. Jak říká také předseda Českého statistického úřadu Marek Rojíček:
„Uzavírání rozdílu mezi průměrnými mzdami mužů a žen může být jen dočasné, neboť je z
určité části způsobeno vyplacením mimořádných odměn v zaměstnáních charakteristických
pro ženy. To se však nemusí opakovat.“
Lenka Simerská, socioložka specializující se na problematiku tzv. gender pay gapu, pak
upozorňuje, že ani tyto mimořádné odměny navíc nebyly vypláceny plošně a stejnoměrně.
„Víme z terénu, že různí zřizovatelé to pojímali různě, říká. „Ale hlavně celkově se na trhu
práce moc nezměnilo, ne v systémové rovině.“ Jednou z velkých lekcí pandemie bylo poznání,
jak zásadně chod naší společnosti závisí na práci žen. Toto poznání prostě a jednoduše
nemůže skončit jen tím, že zdravotním sestrám a učitelkám strčíme odměnu – a vrátíme se k
normálu. Společnost, která neumí ocenit někoho, o němž ví, že ho potřebuje, si pod sebou
podřezává větev.
