Dne 5. února 2025 se v Senátu Parlamentu České republiky konala konference „Plamínková. A co dál?“ pořádaná ve spolupráci s Úřadem vlády a zmocněnkyní pro lidská práva Klárou Šimáčkovou Laurenčíkovou. Událost připomněla nejen 150. výročí narození první československé senátorky Františky Plamínkové, ale i 100 let od jejího prvního funkčního období. Témata konference, včetně problematiky gender pay gap a nedostatečného zastoupení žen v politice ukázala, že řada problémů, proti nimž Plamínková bojovala, přetrvává i dnes.
Odkaz Františky Plamínkové
Františka Plamínková byla jednou z nejvýznamnějších bojovnic za ženská práva v Československu. Prosazovala volební právo žen, zasazovala se o rovné příležitosti a zrušení celibátu učitelek. Její slavný výrok: „Muži politiku berou jako svůj cíl, kdežto ženám je prostředkem ke zlepšení života,“ vystihuje její snahu o spravedlivější společnost. I dnes je její odkaz aktuální, protože nerovnosti v postavení žen a mužů přetrvávají nejen v politice, ale i na trhu práce.
Její boj za rovnoprávnost nebyl jednoduchý – čelila silné kritice, a nakonec i tragickému osudu, když byla během druhé světové války popravena nacisty. Přesto její práce položila základy pro budoucí generace žen, které se nadále zasazují o rovnost v různých oblastech života.
„Muži politiku berou jako svůj cíl, kdežto ženám je prostředkem ke zlepšení života.“
Františka Plamínková
Gender pay gap: Přetrvávající problém
Navzdory legislativnímu zajištění rovnosti v odměňování žen a mužů je realita jiná. Rozdíl v České republice patří k nejvyšším v Evropě. Jak na konferenci upozornil ekonom Filip Pertold, gender pay gap má negativní dopad nejen na samotné ženy, ale i na celou ekonomiku – přicházíme o potenciál 40 % vysokoškolsky vzdělaných žen, jejichž schopnosti nejsou plně využity. A tím je naše ekonomika méně konkurenceschopná, než by mohla být.
Tento problém se netýká pouze výše mezd, ale i možností kariérního růstu. Ženy čelí skleněnému stropu a obtížně se dostávají do vedoucích pozic, ačkoliv mají srovnatelné či lepší vzdělání než jejich mužští kolegové. Významným faktorem jsou také rozdíly v sektorech zaměstnanosti – ženy jsou častěji zastoupeny v méně placených odvětvích, jako je školství, zdravotnictví a sociální péče.
Ženy v politice: Když rozhodují muži
Konference se dotkla i otázky zastoupení žen v politice. Předseda Senátu Miloš Vystrčil ve svém projevu upozornil na stále přetrvávající nerovnosti: „Není normální, že když mluví muž, média řeší, co říká. Když mluví žena, hodnotí se její oblečení.“ Přestože počet političek vzrostl, stále čelí překážkám, které mužům v politice nehrozí – včetně negativních stereotypů či složitého slaďování práce s rodinou.
Právnička a v současné době soudkyně Evropského soudu pro lidská práva Kateřina Šimáčková na konferenci zdůraznila, že právo, ač se tváří neutrálně, je často formováno muži pro muže. Stereotyp ženy jako hlavní pečovatelky o děti a domácnost nadále ovlivňuje její možnosti v profesním životě. Tím se uzavírá začarovaný kruh: ženy zůstávají v pečujících rolích, zatímco rozhodovací pozice nadále zastávají především muži.
Ekonomická a společenská změna je nutná
Vedle ekonomických argumentů zaznělo i to, že rovnost žen a mužů je klíčová pro odolnost společnosti. Filozofka Alice Koubová zdůraznila, že diverzita pomáhá lépe reagovat na krize a zajišťuje stabilitu demokracie.
Dalším důležitým tématem bylo slaďování práce a rodiny. Filip Pertold upozornil, že současný model, kdy rodiče volí mezi kariérou a rodinou, je neudržitelný. Řešením je nejen podpora flexibilních forem práce, ale také zapojení mužů do pečovatelských rolí. Stále chybí dostatečné institucionální zázemí pro rodiče, jako jsou dostupné školky a jesle, což limituje především ženy ve snaze o návrat na pracovní trh.
Měnící se role mužů
Projekt Dobrý táta ukázal, že i muži čelí stereotypům. Očekává se od nich, že budou hlavními živiteli, ale zároveň se mají více zapojit do rodinného života. Mnozí to chtějí, ale narážejí na chybějící podporu. Psycholog Gary Barker na konferenci zdůraznil, že se muži cítí zmatení v nové roli, která se od nich očekává. To se projevuje i v jejich psychickém zdraví – například v alarmujícím počtu sebevražd.
Naději přinášejí pozitivní změny v přístupu firem, které stále více podporují rovnováhu mezi prací a soukromým životem, například zaváděním otcovské dovolené nebo flexibilních pracovních úvazků. Společenské změny vnímání maskulinity a rodičovských rolí jsou klíčem k budoucímu vyrovnání šancí na trhu práce.
Co dál?
Konference jasně ukázala, že témata, která Františka Plamínková otevírala před sto lety, jsou stále aktuální. Rovné odměňování, zastoupení žen v rozhodovacích pozicích a změna společenských stereotypů nejsou jen otázkami spravedlnosti, ale také klíčovými faktory pro prosperitu a stabilitu celé společnosti.
Cílem by mělo být vytvořit prostředí, kde každý – bez ohledu na pohlaví – má rovné příležitosti dosáhnout svého potenciálu. Proto je nezbytné pokračovat v diskusi, hledat konkrétní řešení a zavádět opatření, která skutečně povedou ke snížení gender pay gap a odstranění překážek, jimž ženy čelí.
Projekt Rovná odměna se zaměřuje na oblast transparentnosti v odměňování, nabízí nástroje a metodiky pro zaměstnavatele, veřejnou správu i jednotlivé zaměstnance i zaměstnankyně, které přispívají ke snížení rozdílů v odměňování a narovnávání šancí žen a mužů.
Odkaz Františky Plamínkové nás zavazuje k tomu, abychom v tomto úsilí nepolevovali.
