V květnu tradičně oslavujeme mateřství. Jsou to především matky, které upozaďují svoje ambice a potřeby, aby vychovaly další generace. A jsou to tytéž matky, které pak ve stáří upadají do chudoby z důvodu celoživotně nerovných podmínek v odměňování. Je to problém, který dopadá na celou společnost. Jaký je její názor?
O tom, že cesta českých matek zpátky do zaměstnání není jednoduchá, se vede otevřená debata. U kafe v dětských herničkách, ve veřejném prostoru, na sociálních sítích… Není zkrátka tajemstvím, že matky malých dětí jsou znevýhodněné, a tedy poněkud naštvané. Ano, miminko a batole potřebuje především mateřskou náruč. Čas strávený s dítětem není možné do důsledku finančně vyčíslit a bezpečí rodinného zázemí nelze do určitého věku dítěte nahradit péčí instituce. Na druhou stranu se ženy automaticky nerodí s dudlíkem a vařečkou v ruce. K diskuzi je poměr zapojení matek a otců do péče o rodinu a podmínky pro pečující, které mají k tomu, aby se mohli vrátit na trh práce. A v neposlední řadě je třeba mluvit také o stereotypech, které přispívají ke ztížené zaměstnatelnosti primárně pečujících rodičů.
Jak to vidí česká veřejnost, vyjádřeno řečí statistik? Z loňské studie projektu 22 % K ROVNOSTI „Rovné odměňování žen a mužů ve zkušenostech a názorech české veřejnosti“, která porovnává situaci z roku 2018 a roku 2021, vyplývá, že obecný názor na téma zaměstnané matky je rozpolcený. Na jedné straně většina respondentů svěřuje hlavní úlohu v péči o děti ženě-matce, zároveň ale souhlasí s co největším zapojením otců. Otec by se měl podle 84 % z nich co nejvíce podílet na péči o děti, matka by se však měla vracet do práce nejlépe až v době, kdy děti dorostou alespoň do školového věku. To si myslí celých 77 % populace. Stereotypní mínění panuje také ohledně návratu do zaměstnaní. 78 % dotázaných věří, že je v pořádku, když na rodičovskou dovolenou jde ten z rodičů, který má nižší příjem. Podle třetiny populace je to ale muž, kdo má vydělávat peníze, a žena se má starat o domácnost. Je ovšem třeba dodat, že za čtyři roky, které výzkum reflektuje, počet respondentů s tímto názorem na vymezení rolí lehce poklesl.
Podle třetiny populace je to muž, kdo má vydělávat peníze, a žena se má starat o domácnost.
Zajímavé je, jak se liší ženský a mužský přístup k řešení problému. Respondenti se shodují na tom, že by si na nerovné postavení žen na trhu práce měly posvítit především odbory, jako další v pořadí pak zaměstnavatelé. Ale měli by to být i „lidé sami, jednotlivci“ a také Státní úřad inspekce práce. Zatímco muži staví individuální řešení na třetí příčku v žebříčku, za odbory a zaměstnavatele, ženy je odsunují až na místo páté. Potvrzuje to, že se cítí nejisté, pokud se mají postavit samy za sebe a vyjednat si lepší podmínky, ať už v zaměstnaní, nebo v prostředí rodiny.
O to důležitější jsou akce, jako je tradiční konference Equal Pay Day, které podporují ženy v tom, aby byly vidět a slyšet, a především systémové projekty, které nastavují rovné podmínky férově a transparentně od samého základu. Odpovědnost by totiž neměla ležet primárně na bedrech žen, ale měla by jít za zaměstnavateli, jejichž povinností je dodržovat zákon. Narovnání podmínek v odměňovaní by zkrátka nemělo být dílem šikovnosti a dravosti žen, ale mělo by být samozřejmým zájmem firem a institucí.
Naštěstí přibývá zaměstnavatelů, kteří si uvědomují, že rovné podmínky a rovné odměňování je v zájmu nás všech. Proč? Protože neférová odměna neznamená jen méně peněž pro jednotlivce. Tyto rozdíly zároveň snižují rozpočty domácností, odrážejí se v nízké životní úrovni rodin s více dětmi, v neuspokojivém ekonomickém postavení domácností matek samoživitelek a jejich dětí, i v nižších důchodech žen. Jsou jednou z příčin reprodukce chudoby, promítají se ale také do nižšího výběru daní z příjmu i daní spotřebních. Za zmínku stojí i to, že nerovnosti v odměňování dokonce zvyšují výskyt násilí v partnerských vztazích.
Nemusíme ale chodit tak daleko. Pracující matky se vyplatí i samotným zaměstnavatelům, a to s okamžitou ekonomickou návratností. Ženy pečující o malé děti, které dostanou šanci, patří mezi nejloajálnější zaměstnané a zároveň přispívají k tak důležité rozmanitosti pracovního týmu. Osvícení zaměstnavatelé vědí, že větší diverzita na pracovištích, vyšší zapojení a ocenění talentů a schopností žen přinese firmám kvalitní zaměstnance, vyšší výkon a zisky. Proto se vyplatí propojit květnový hold matkám s reflexí května jako měsíce diverzity. Přispěje to ke změně, která prospěje celé společnosti.
