V oblasti pracovního práva se objevil další významný případ týkající se nerovného odměňování. Navazuje na dřívější spor doručovatele České pošty, který upozornil na nespravedlivý rozdíl ve mzdách zaměstnanců a zaměstnankyň stejné profese v různých regionech. Nejvyšší soud nyní přinesl klíčový verdikt, který může ovlivnit budoucí rozhodování v podobných případech.
Doručovatelé a jejich mzdy: Co bylo předmětem sporu?
Vše začalo žalobou doručovatele z Olomouce proti České poště, s. p., která určovala mzdu podle místa výkonu práce. Argumentovala tím, že zaměstnanci a zaměstnankyně v Praze čelí vyšším životním nákladům, a proto mají nárok na vyšší mzdu.
Soud však tehdy rozhodl, že rozdílné životní náklady nejsou podle zákoníku práce relevantním kritériem pro odměňování. Zákon totiž umožňuje odlišné ohodnocení pouze na základě rozdílné povahy práce, její odpovědnosti, náročnosti nebo výkonu zaměstnance a zaměstnankyně. Místo výkonu práce tedy nemůže být samo o sobě důvodem pro rozdílné mzdy.
Olomoucký doručoval tedy ve sporu uspěl, protože u soudu Česká pošta neprokázala, že by práce jeho pražského kolegy byla náročnější.
O případu jsme již psali zde. Další informace si můžete přečíst zde.
Nová kauza: Další doručovatel se brání
Po tomto průlomovém rozhodnutí se ke sporu přidal další doručovatel, který se rozhodl ohradit se proti nerovnému odměňování. Argumentoval tím, že jeho mzda byla bezdůvodně nižší než u některých jeho pražských kolegů.
Česká pošta se tentokrát hájila tím, že žalobce nemá nárok se bránit, protože jeho mzda je stále vyšší než u některých jiných zaměstnanců a zaměstnankyň v Praze. Jinými slovy – měl by být spokojený, protože někteří kolegové berou ještě méně.
Co na to Nejvyšší soud? Revoluční rozhodnutí!
Případ se dostal až k Nejvyššímu soudu, který se k argumentaci České pošty postavil jednoznačně a zaujal až revoluční postoj. Soud zdůraznil, že pokud jsou zaměstnanci a zaměstnankyně vykonávající stejnou práci odměňováni rozdílně, není rozhodující, zda někteří pobírají ještě nižší mzdu než žalobce.
Podle soudu má žalobce právo na dorovnání mzdy na úroveň nejlépe placeného zaměstnance a zaměstnankyně ve srovnatelné pozici. Tento závěr je přelomový, protože potvrzuje, že nerovné odměňování nelze ospravedlnit poukazem na to, že existují zaměstnanci a zaměstnankyně s ještě nižší mzdou.
Soud uvedl:
„Skutečnost, že vedle zaměstnanců a zaměstnankyň, kteří vykonávají stejnou práci nebo práci stejné hodnoty za vyšší mzdu, od níž postižený zaměstnanec odvíjí uplatněný nárok na náhradu škody, existují zaměstnanci a zaměstnankyně, kterým je při výkonu stejné práce nebo práce stejné hodnoty poskytována nižší mzda, není pro určení výše náhrady škody významná.“
Tento verdikt je zásadní pro všechny zaměstnance a zaměstnankyně, kteří čelí mzdové diskriminaci, a ukazuje, že mají možnost postavit se nerovnému odměňování.
Více o rozhodnutí Nejvyššího soudu se dočtete zde.
Co znamená toto rozhodnutí pro zaměstnance a zaměstnankyně?
- Žádný zaměstnavatel nemůže argumentovat tím, že nerovné odměňování je v pořádku jen proto, že existují i hůře placení zaměstnanci a zaměstnankyně.
- Zaměstnaní mohou požadovat dorovnání mzdy na úroveň nejlépe placeného kolegy na stejné pozici.
- Rozdíly v odměňování musí vycházet z objektivních kritérií, jako je náročnost a odpovědnost práce, nikoliv z místa výkonu práce či jiných nesouvisejících faktorů.
Tento rozsudek potvrzuje, že zaměstnanci a zaměstnankyně se mohou úspěšně bránit nerovnému odměňování a že soudy jsou ochotny se jejich nároky vážně zabývat.
Pokud máte pocit, že ve vašem zaměstnání dochází k nerovnému odměňování, neváhejte se obrátit na právního poradce nebo příslušné instituce zabývající se ochranou pracovních práv.
Vašim dotazům na téma nerovného odměňování se věnujeme v naší online poradně.
Autorka je právnička projektu Rovná odměna.
