Zaměstnavatelé v České republice nezřídka uplatňují tzv. bonus za docházku, aniž by tušili, že tento zavedený institut není v pořádku. Podívejme se na to, v jakých situacích vzniká oprávněný nárok na odměnu za „neabsenci“.
Docházkový bonus (nebo také prémie za přítomnost, za plný odpracovaný fond pracovní doby atp.) znamená pro zaměstnance finanční zvýhodnění za nulovou absenci na pracovišti, včetně absencí v důsledku překážek v práci na straně zaměstnance (např. dočasná pracovní neschopnost, ošetřování dítěte či poskytování dlouhodobé péče). V případě absence se bonus buď snižuje, nebo není přiznán vůbec.
Finanční bonus v této podobě není legitimní a nepříznivě dopadá především na rodiče malých dětí, většinou na matky (diskriminační důvod pohlaví) anebo na zaměstnance s postižením či nepříznivým zdravotním stavem (diskriminační důvod zdravotní postižení či zdravotní stav).
Kdy je finanční zvýhodnění „neabsence“ legitimní?
Finanční zvýhodnění zaměstnanců, kteří nemají v daném období absenci, může být legitimní, pokud jím zaměstnavatel odměňuje práci navíc za chybějící kolegy nebo kolegyně. Toto zvýhodnění je ovšem v souladu se zákazem diskriminace jen tehdy, pokud skutečně a přiměřeně zohledňuje zvýšené množství práce. Zaměstnavatel by tedy měl vysvětlit, jakým způsobem se zvýšení objemu práce projevuje u konkrétních zaměstnanců. Bonus by měli dostat pouze ti, kteří skutečně vykonávají větší množství práce.
Kdy nelze finanční bonus přiznat?
Bonus nemůže být přiznán zaměstnancům v situaci, kdy jsou všichni zaměstnanci přítomni na pracovišti, a nemůže být přiznán způsobem, který nezohledňuje množství práce navíc za absentující kolegy a kolegyně, například tehdy, když se přizná ve stejné výši při jednodenní absenci jednoho zaměstnance a při dlouhodobé absenci více zaměstnanců.
Pokud zaměstnavatel přiznává bonus za docházku jiným způsobem, dopouští se nepřímé diskriminace (§ 16 odst. 2 zákoníku práce) z důvodu pohlaví (v případě nepřítomnosti z důvodu ošetřování člena rodiny) nebo zdravotního stavu (v případě nepřítomnosti z důvodu návštěvy lékaře či dočasné pracovní neschopnosti).
Rozpor s dalšími ustanoveními zákoníku práce
Přiznávání docházkových bonusů zaměstnavatelem může být také v rozporu s § 109 odst. 4 zákoníku práce, který stanovuje, že mzda a plat se poskytují podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti práce, podle obtížnosti pracovních podmínek, podle pracovní výkonnosti a dosahovaných pracovních výsledků (obsah těchto kritérií je blíže popsán v § 110 odst. 3–5 zákoníku práce). Docházkový bonus nelze podřadit ani pod jedno z kritérií uvedených v § 109 odst. 4 zákoníku práce, proto je s ním v rozporu.
Přiznávání docházkových bonusů může být rovněž v rozporu s § 1a odst. 1 písm. a) zákoníku práce, tedy se zásadou zvláštní zákonné ochrany zaměstnance. Jestliže zákoník práce výslovně stanovuje zaměstnavatelům povinnost omluvit nepřítomnost zaměstnanců ze stanovených důvodů, není možné, aby zaměstnavatel trestal zaměstnance za to, že využijí svého práva a nepřijdou do zaměstnání v daný den, kdy jim svědčí překážka v práci.
