Pan Jiří a jeho manželka Sylva pracují pro stejnou firmu na pozici obchodních zástupců a domnívají se, že denně odvádějí srovnatelnou práci. O svém zaměstnání si povídají s nadšením. Ovšem jen do té doby, než dojde na téma odměňování. Sylvina mzda je totiž o více než polovinu nižší než ta Jiřího. Oba to trápí, proto se obrátili na poradnu projektu Rovná odměna. Přinášíme vám odpověď právního experta, který tento případ posoudil.
Pan Jiří a jeho manželka Sylva (pozn. jména byla změněna) mají jako obchodní zástupci na starosti stejný region, ve kterém prodávají odlišný sortiment. Jiří má vysokoškolské vzdělání a 30 let praxe u firmy, Sylva je středoškolačka s 11letou praxí u téže firmy. Rozdíl mezi jejich základními mzdami je přitom více než 50 %, ostatní parametry odměňování jsou shodné.
Protože denně sdílí svoje zkušenosti, mají detailní porovnání náročnosti a odpovědnosti své práce, a rozdíl v odměňování tak oba vnímají jako nespravedlivý. Když se loni dotazovali na možnost dorovnání mzdy svého zaměstnavatele, setkali se s odmítavou reakcí. Zaměstnavatel je nemile překvapil odůvodněním, že všechny peníze stejně skončí v jedné rodině a nedochází tedy k finanční újmě. Manželé se s takovým výsledkem nechtějí spokojit. Obrátili se proto na naši online poradnu s dotazem, zda by měli šanci u soudu, pokud by se chtěli domoci rovné odměny.
Podle našeho právního experta by se mohlo jednat o případ diskriminace v odměňování na základě pohlaví nebo rodinného stavu, který je v rozporu se zákoníkem práce (č. 262/2006 Sb.) a antidiskriminačním zákonem (č. 198/2009 Sb.). Tyto zákony stanovují, že zaměstnavatel je povinen odměňovat zaměstnance stejně za stejnou práci nebo práci stejné hodnoty, pokud pracují za podobných podmínek, podobně odpovědně a s obdobným nebo srovnatelným výkonem. Pokud by se tedy ukázalo, že Jiří a Sylva vykonávají srovnatelnou práci, měli by dostat stejnou odměnu, bez ohledu na fakt, že jsou manželé, a že mají různé vzdělání nebo délku praxe.
Pro posouzení, zda jde o stejnou nebo srovnatelnou práci, je třeba vzít v úvahu celou řadu faktorů, jako jsou například pracovní náplň, pracovní podmínky, odpovědnost, znalosti, dovednosti, výsledky a další. To by měl posoudit nezávislý odborník, například soudní znalec. Pokud by se prokázalo, že rozdíl v odměňovaní manželů není odůvodněný žádným z těchto faktorů, ale pouze jejich pohlavím nebo rodinným stavem, pak by se jednalo o diskriminaci, kterou by bylo možné napadnout u soudu.
Právní expert dodává, že v takovém případě lze nejen požadovat pro manželský pár rovnou odměnu, ale také náhradu škody, která vznikla v důsledku diskriminace. Náhrada škody by měla zahrnovat kromě rozdílu ve výdělku také úroky z prodlení, případně i nemajetkovou újmu, pokud by se prokázalo, že diskriminace způsobila dvojici duševní útrapy, újmu na cti, zhoršení společenského postavení nebo jinou podobnou újmu.
V České republice je diskriminace v odměňování zakázána zákonem, ale v praxi k ní stále dochází. Pokud se domníváte, že jste nespravedlivě odměňováni na základě pohlaví nebo jiného osobního důvodu, máte právo se bránit a požadovat nápravu a náhradu škody. K tomu je však třeba prokázat, že vykonáváte stejnou nebo srovnatelnou práci jako váš kolega nebo kolegyně, který nebo která za ni dostává více peněz. To může být složité a vyžaduje odbornou pomoc. Pro více informací se obraťte na odbornou organizaci, která se zabývá touto problematikou, například online poradnu projektu Rovná odměna, na občanské poradny nebo na Kancelář veřejného ochránce práv.
